Na Medvědskou hornatinu turistické informační zdroje příliš neupozorňují. Je to část Hrubého Jeseníku, která se rozprostírá východně od Pradědu a Keprníku mezi Rejvízem, Vrbnem pod Pradědem a Videlským sedlem. Nejvyšší hora se jmenuje Medvědí vrch (1 216 m).
Na rozsáhlé zalesněné ploše mnoha desítek kilometrů čtverečních prakticky nikdo nežije a nevede tudy ani mnoho značených tras. Chcete-li poznat pravou tvář Medvědské hornatiny, kterou charakterizují především zalesněné kopce a hřebeny s četnými skalisky, musíte se vydat na vlastní pěst vzhůru do strmých horských svahů.
Zapomenuté Karliny kameny
Výstup na Karliny kameny zahajte na parkovišti při ústí příznačně pojmenovaného Skalního potoka, který je levostranným přítokem Střední Opavy. Vede kolem něj silnice Jeseník–Vrbno pod Pradědem. Neznačená lesní cesta se nejprve vine hlubokým údolím, v němž horská bystřina vyhloubila divoké skalní koryto. Peřeje, kaskády a drobné vodopády jsou k vidění téměř neustále. Skalní potok byl vyhlášen přírodní rezervací, která zahrnuje i zachovalé listnaté porosty a četná skaliska na okolních velmi strmých a nepřístupných svazích.Názornou představu o typických krajinných rysech Medvědské hornatiny vám zprostředkuje výlet na vrch Karliny kameny (1 079 m), jenž ční vysoko nad údolím Bílého potoka a z dálky připomíná pověstmi opředené Petrovy kameny nebo skály na vrcholu Vozky. Seskupení roztodivně tvarovaných skal vystupující nad okolní les je navštěvované jen velmi sporadicky. Chybí vyšlapané chodníčky, takže pohyb je zde obtížný, zato však svobodný a bez omezení. A výhledy do okolí skvělé. Tak nějak vypadá v Česku divoká příroda a neporušená krajina.
Po necelých dvou kilometrech odbočuje z údolí vpravo zpět do svahu stará a dnes již značně zarostlá svážnicová cesta. Pokud se jí budete držet a nikam neodbočíte, dovede vás po zhruba 2,5 km až ke kýženému cíli (asi v polovině výstupu cesta kříží asfaltovou lesní svážnici).
Poetická Lyra
Jedním z nejkrásnějších vrcholů Medvědské hornatiny je nenápadné návrší, poeticky pojmenované Lyra (1 092 m). Spíše než v terénu si jí člověk všimne v mapách, kde bývá již několik desetiletí zvýrazňována značkou dalekého rozhledu. Přestože les je zde poněkud vzrostlejší než dříve, mapa nelže: vyhlídka z Lyry je opravdu parádní a nezapomenutelná. A ještě pár let vydrží.
Východiskem je sedlo Lyry (1 002 m), kam se dostanete buď pěšky, nebo autem z Karlovy Studánky vzdálené tři kilometry. Ze sedla se vydáte po lesní asfaltce směrem na sever a v místě jejího rozdvojení po asi 200 metrech pokračujete přímo do lesa na zarůstající cestu. Jakmile výstup končí, je třeba se směrovat vlevo a hledat vrchol. Poznáte jej podle mladého smrkového lesa a skalního hřbetu, který nad něj částečně vyčnívá.
Protáhlý skalní hřbet porostlý brusinkami a borůvčím poskytuje nádherný zpětný pohled na Praděd z poněkud neobvyklé východní strany. Nejvyšší hora Jeseníků se tyčí hned naproti a nejhezčí je ráno nebo dopoledne, když na ni svítí slunce. To však není zdaleka vše. Další skalisko vzdálené asi 50 metrů ční závratně vysoko nad okolní les. Je rozčísnuté mohutnou puklinou, kterou musíte přeskočit, chcete-li se dostat až k nejvyššímu bodu. Z něj je vidět celý komplex Medvědské hornatiny jako na dlani.
Romantický Žárový vrch
Další značka dalekého rozhledu zvýrazňuje v mapě sousední kopec jménem Žárový vrch (1 094 m), oddělený od Lyry zalesněným sedlem s loveckou chatou Sedlová bouda (948 m). Její lesklá střecha je z Lyry patrná stejně jako průsek s neznačenou výstupovou cestou na Žárový vrch. Ani tento kopec si nenechte ujít.
Sestup k Sedlové boudě, která je pro veřejnost uzavřená, je od skal na Lyře zpočátku trochu divoký, ale jakmile narazíte na lesní cestu, jde se v pohodě. V sedle se opět kříží několik lesních asfaltek. Na Žárový vrch se nejde po žádné z nich, ale přímo po zřetelně vyšlapané stezce. Táhlý výstup získává grády těsně pod vrcholovým platem, když se vlevo objevují první skaliska.
Žárový vrch patří určitě k „nejskalnatějším vrchům“ v Jeseníkách. Z nečekaně rozlehlého komplexu plotnových skal se znovu otevírají neokoukaná panoramata hlavního jesenického hřebene s dominujícím Pradědem z méně obvyklé východní strany. Projdete-li okolní řídký lesní porost, objevíte další roztodivně tvarované skalní útvary. Pod převisem jednoho z nich je dokonce malá trampská základna a v nouzi se tu lze schovat před deštěm, případně i přespat.
Hřebenovkou do Vrbna
Nejste-li vázáni na zaparkovaný automobil, pak pokračujte ze Žárového vrchu po pěšince dál. Při dobrých orientačních schopnostech a za příznivého počasí absolvujete krásnou hřebenovku, která končí na Zámecké hoře (954 m) nad Vrbnem. Cesta pochopitelně není značena a mnohdy není jasné, kudy dál. Zvláště pak v okolí příznačně pojmenované kóty Plošina (1 015 m), kde je třeba mírně změnit směr. V okolí Plošiny jsou po lese opět rozseta hejna roztodivných skalisek, z nichž některá stojí za vidění. Ne všechna však lze bezpečně zdolat.
Místní turistické značení se objeví až v sedle pod Zámeckou horou. Nabídne vám sestup do Vrbna nebo poslední výstup k velmi skromným zbytkům středověkého hradu Fürstenwalde, který patří spolu s dalšími blízkými a podivně pojmenovanými hrádky Veisenštejn, Rabenštejn, Koberštejn a Quinburk k nejvýše položeným objektům svého druhu u nás. Tyto jesenické strážní hrádky vysoko v horách chránily ve 14. století hranice vratislavského biskupství. Jejich případná návštěva je dalším dobrodružně laděným podnikem v poznávání málo známé Medvědské hornatiny.
Medvědí vrch a Orlík
Skvělý rozhled nabízí také vrchol nejvyššího Medvědího vrchu (1 216 m). Značky ovšem na něj také žádné nevedou. Orientačně nejsnazší je přístup od lovecké Solné chaty přímo vzhůru lesním terénem. Vrchol zdobí menší skalisko vyčuhující nad řídké porosty smrků.
Z Medvědího vrchu je jako na dlani vidět masiv Orlíku (1 204 m), který patří k nejznámějším vrcholům v této části Jeseníků. S Medvědím vrchem jej spojuje hřeben, po němž vede zřetelná stezka.
Karlova Studánka – sedlo Lyry; 2,5 km – Lyra; 4 km – Sedlová bouda; 5 km – Žárový vrch; 6 km – Plošina; 7 km – Zámecký vrch; 9,5 km – Vrbno pod Pradědem; 13 km